Náš
příběh,
Vaše
důvěra

Většina z vás, kdo toto čtete, nás osobně zná — ale možná neznáte všechny podrobnosti našeho příběhu. Právě proto jsme tyto řádky napsali: pro ty, kdo nás znají, ale neví vše, a také pro ty, kdo na tuto stránku narazili skrze naši rodinu, přátele nebo někoho, koho dojalo to, co sdílíme. Jsme vděční, že jste tady, a chceme, abyste opravdu poznali, kdo jsme.

Jsme pár po padesátce, spojený láskou, lety společných vzpomínek a — v poslední době — cestou plnou těžkostí, které jsme si nikdy nedokázali představit. Život má svůj způsob, jak nám do cesty postavit nečekané hory. Pro nás ta hora přišla v podobě pomalu postupující, nemilosrdné nemoci: roztroušené sklerózy.

Moje žena žije s roztroušenou sklerózou už několik let — chronickým onemocněním, které postupně postihuje mozek a míchu. Neexistují dvě stejné diagnózy, ale v jejím případě to znamenalo stále výraznější ztrátu fyzické samostatnosti. Dříve chodila bez problémů, vařila, zahradničila, dokonce jsme spolu tančili v kuchyni. Dnes jí tělo většinu těchto věcí už neumožňuje. Každý den je nepředvídatelný. Některé dny ji nohy vůbec neunesou. Jindy jsou únava a bolest tak silné, že i mluvit je vyčerpávající. Úkony, které většina lidí považuje za samozřejmé — jako vstát z postele nebo si vyčistit zuby — vyžadují pomoc, trpělivost a energii, kterou ne vždy máme.

A i přes to všechno jsme se snažili zůstat plní naděje. Naučili jsme se vážit si toho, co nám zůstalo: tichých rán, ptáků za oknem, hlubokých rozhovorů, které přicházejí, když spolu čelíte něčemu tak syrovému. Smějeme se, když to jde. Pláčeme, když je třeba. Sílu nacházíme v malých rituálech — šálku čaje, něžném doteku, pohledu do očí, který říká: „Jsme tu pořád. Pořád jsme to my.“
Náš vztah není postavený na pohodlí nebo lehkosti, ale na oddanosti, vytrvalosti a neochvějné víře, že život, i když je těžký, stojí za to žít naplno.

Ale kromě nemoci žijeme ještě pod jiným stínem — takovým, který s lékařstvím nemá nic společného.

Tento dvojí tlak — soukromý boj s chronickou nemocí a veřejná nejistota v proměňujícím se světě — nás přiměl položit si děsivou, ale nezbytnou otázku: Co když odejdeme?

Zpočátku to působilo nemožně. Nejsme bohatí. Nemáme kontakty v zahraničí. Ale pomalu, krok za krokem, jsme začali hledat, snít, představovat si jiný způsob života. Ne život v luxusu — jen život v klidu. Takový, kde bychom se ráno probudili a necítili strach v hrudi. Kde by moje žena mohla sedět venku v teplém vánku, aniž by se musela obávat, že jí chladné počasí zhorší příznaky. Místo, kde bychom mohli být v bezpečí, v tichu a znovu lidmi.

Naději jsme našli na nepravděpodobném místě: v Paraguayi. Malé zemi, která je často přehlížena, ale nabízí klidné životní tempo, teplé podnebí a hluboký respekt k jednoduchosti. Četli jsme příběhy lidí, kteří se tam přestěhovali a našli uzdravení — ne díky medicíně, ale díky pokoji. Začali jsme věřit: Možná právě tohle by mohl být náš druhý východ slunce.

Právě odtud pochází název tohoto projektu. Není to jen jméno — je to symbol všeho, v co doufáme. Druhá šance. Nové ráno. Nový život, který vychází po dlouhé temnotě.

Ale tady je pravda: sami to nezvládneme.

Nikdy jsme nepatřili k lidem, kteří si říkají o pomoc. Je to těžké. Zranitelnost není jednoduchá. Ale došli jsme do bodu, kdy musí pýcha ustoupit možnosti. Právě proto jsme vytvořili tuto stránku — ne proto, abychom učinili velké prohlášení, ale jednoduše proto, abychom sdíleli náš příběh s těmi, kteří chtějí naslouchat. S naší rodinou, přáteli, a možná i s cizími lidmi, které osloví něco tichého a smysluplného.

Každá část tohoto snu — přestěhování, usazení se, vytvoření skromného, ale bezpečného domova — vyžaduje prostředky, které momentálně nemáme. Právě proto přijímáme podporu prostřednictvím Bitcoinu, jednoho z mála způsobů, jak můžeme bezpečně a přímo přijímat pomoc, ať už jste kdekoli na světě. Zvolili jsme tuto cestu ne proto, že je moderní, ale protože nám dává kontrolu, soukromí a možnost zůstat pevně ukotveni v době plné nejistoty.

Pokud jste dočetli až sem, děkujeme. Opravdu.
Už jen vědomí, že si někdo udělal čas porozumět naší situaci, nám dodává sílu.
A pokud cítíte potřebu nás podpořit — ať už malým darem, sdílením našeho příběhu, nebo jen tím, že na nás myslíte — vězte, že vás vnímáme. Cítíme to. A jsme za to nekonečně a pokorně vděční.

Nejde jen o nás. Pokud se náš sen stane skutečností, doufáme, že vybudujeme něco, co pomůže i ostatním — malé místo přijetí, klidu a sounáležitosti. Domov, kde lidé jako my, kteří se cítí neviditelní nebo v ohrožení, mohou jemně přistát a začít znovu.

Z našeho srdce k vašemu: děkujeme, že jste součástí tohoto východu slunce.

Náš příběh je o tiché odolnosti, hluboké lásce a vůli jít dál — i když je všechno nejisté. Čelili jsme nemoci, strachu i ztrátám, ale stále věříme v lepší zítřek. Sen, který v sobě neseme, je křehký, ale skutečný — a sami ho nedokážeme uskutečnit. Pokud jednou vyjde náš druhý východ slunce, bude to díky lidem, jako jste vy.